Když bylo Petrovi 13 let, jel několikrát s kamarády ze školy v MHD načerno. Navzájem se trumfovali, že je revizor určitě nechytne a oni alespoň ušetří pár korun. Petr ale nakonec takové štěstí neměl a několikrát pokutu od revizora dostal. Ze strachu z reakce rodičů před nimi celou věc zatajil a teď mu po několika letech hrozí kvůli nezaplaceným pokutám z MHD exekuce.
Petrův příběh
„Když jsem chodil ještě na základní školu, sázeli jsme se a hecovali s kamarády při cestě ze školy, kdo z nás déle vydrží jezdit v MHD načerno, aniž by ho chytil revizor. Byli jsme tehdy naivní a nezkušení. Brali jsme to jako srandu. Navíc jsme si mysleli, že když jsme mladiství, nic se nám nemůže stát. A samozřejmě taky jsme chtěli ušetřit i nějaké peníze. Koníčků jsme tehdy měli spoustu, takže bylo pořád na co šetřit,“ vzpomíná Petr a dodává: „Ze začátku jsme měli štěstí, když mě ale dvakrát nebo třikrát revizor chytil a dal mi pokutu, s jízdou načerno jsem raději skončil.“
Protože se Petr bál o pokutách před rodiči mluvit, aby mu nenadávali a nevyčítali mu to, protože byli tehdy v tíživé finanční situaci – Petrova maminka byla dlouhodobě nezaměstnaná – pokuty před rodiči raději zatajil. Rodiče od MHD nedostali žádný dopis či oznámení o synových pokutách, takže se o tom nedozvěděli, a neměli tak ani šanci pokuty za něho zaplatit. Petr tehdy dostal jen jednu upomínku, tu ale ze strachu roztrhal a vyhodil, aby rodiče o ničem nevěděli. Od té doby se ani jemu, ani jeho rodičům dopravní podnik vůbec neozval. Petr proto předpokládal, že na něho v dopravním podniku zapomněli a je všechno v pořádku.
Po několika letech ale Petrovi přišel dopis přímo od exekutora. Jeho původní dluh za jízdy načerno vzrostl z necelých 1500 korun skoro na 18 tisíc korun. „Dopravní podnik totiž celou věc podal k soudu, o němž jsem vůbec netušil. Nikdo mě ani mé rodiče o soudu neinformoval, takže jsem se nemohl ani nijak bránit,“ zlobí se Petr a pokračuje: „Studuji teď na vysoké škole, takže nemám ještě žádný vlastní příjem, ze kterého bych mohl dluh zaplatit. Vím, že si za jízdy načerno můžu sám, ale po tak dlouhé době by snad pokuty mohly být i promlčeny a nemusel bych snad ani už nic platit. Ale vůbec netuším, jestli se proti tomu můžu nějak bránit.“
Správné řešení
- Petr raději navštívil právníka v bezplatné občanské poradně. Ten mu poradil, aby zašel k soudu a prohlédnul si soudní spis. Tak zjistí, z jakého důvodu se ani on, ani jeho rodiče nedozvěděli o soudním řízení.
- Vysvětlil mu, že pokud by ze spisu zjistil, že soud například doručoval korespondenci na špatnou adresu nebo nevyrozuměl jeho rodiče jakožto jeho zákonné zástupce -, protože v době soudního řízení byl Petr nezletilý – mohl by mít šanci bránit se nařízené exekuci. Soud totiž musí o řízení všechny účastníky písemně informovat.
- A na závěr mu právník ještě sdělil, že pokud nedošlo k žádnému zásadnímu pochybení ze strany soudu, může se alespoň pokusit domluvit se s exekutorem a dopravním podnikem na splátkovém kalendáři. Nebude tak muset zaplatit celý dluh najednou.
Špatné řešení
- Petr se jako obvykle obával, aby se někdo o jeho problémech nedozvěděl, a neudělal si tak nejen před svou rodinou, ale i před svými kamarády a spolužáky ostudu. Takže nikomu o tom neřekl ani slovo, s nikým se neporadil.
- Hodil dopis od exekutora do koše a víc už se o něj nestaral. Věřil přitom, že když se nejedná o miliony, exekutor si ani nebude dělat práci a nechá ho jistě na pokoji.
O to víc byl pak překvapený, když mu za několik týdnů volali jeho rodiče, kteří byli pořádně naštvaní, protože je navštívil exekutor a zabavil jim úplně novou televizi. A to jen proto, že měl Petr u nich stále nahlášené trvalé bydliště. Takže jim teď hrozí, že jim exekutor jejich novou televizi prodá v dražbě.
